FEJÉRPATAKY-BELOPOTOCKÝ, GAŠPAR (1794-1874)

Slovenská literatúra - Cestopisy, publicistika, korešpondencia
Tlačiť
Jeho pričinením sa Liptovský Mikuláš stal živým centrom národného hnutia, on bezpečne priviedol Liptákov k akceptovaniu štúrovských ideálov, ktoré sa už črtali na obzore. Na naliehanie rodičov prerušil štúdiá v Kežmarku, vyučil sa u otca knihárskemu remeslu, podnikol cestu do Pešti a Viedne, začal veršovať a študovať slovenskú a českú literatúru. Od roku 1821 neúnavne pôsobil v Liptovskom Mikuláši ako kníhtlačiar, vydavateľ, zakladateľ ochotníckeho divadla a prvej verejnej požičovne kníh (v Liptovskom Mikuláši je po ňom pomenovaná knižnica), vydával Nový i starý vlastenecký kalendář (1830-1853). Neakceptoval Štúrovu slovenčinu, ale rozširoval štúrovskú tlač. Výstup na Kriváň, ktorý podnikol 24.9.1835 spolu so šiestimi priateľmi, bol podnetom k pravidelným národným vychádzkam na tento tatranský končiar. Opis cesty publikoval v Hronke pod názvom Cesta na Kriváň Liptovský (1837).

1. Cesta na Křiváň Liptovský

Dne 23 Září 1835 vybrali sme se tam ze Sv. Mikuláše na noc do dediny Východné, kdežto přenocovavše o 4-té hodine ranní hnuli sme se odtud pod Křiváň. Na rozvidnení an už slunce vzcházelo a utešený, íasný den předzvěstovalo, dostali sme se ke kolybám pod Křiváň 3694 střeviců nad hladinu mořskou kdež sme snídali a oběd si vozkům, zde s koňmi a s vozem na polaně zůstavším, navařiti ká­zali, mäso i co k tomu potřebné íím davše. Na to sme cestou robenou ale klikatou, devítí spolu s průvoděm vzhůru vystupovati počali, neyprv hájmi svrčinovými, potom krovinami kosodřevinou porostlými O deváté hodine ranní přišli sme k nižní přehybě, kdež před časy též chatrče byly, z nichž sotva znamení se už nachází, cestou pohodlnou; po níž se i jezditi může. Jen co sme na nižní přehybu vyšli, hned sme čtyři diví kozy před nami dolů do Škaředého žlabu (strmá úboč na západní straně, téměř pod samým štítem Křivaně) utíkající spatřili.

Když před hěkolika léty Jeho C. Kr. Výsost Arcikníže Josef, Království Uherského Palatin, na Liptovský Křiváň osobně jítí chtěl, dal František Viesner z Morgenšternn, bývalý Praefekt Kr. Komorských panství, Hrádku a Lykavy, zvýš zmíněné kolyby pod Křiváněm vystavěti, cestu k jezdění až po nižní přebybu udělati, i tam, kudy se na vrchol Křiváně vstupuje, stupně do žuly skrz baníků vytesati, čímž vstupování na tento velikán značně oblehčeno. Projdouce dobrý kopec, Kopa řečený, kterýž i skutečně tak okruhlý jako kopa vyhlíží, a trávou porostlý jest, přišli sme k studničce, nedaleko Škaředého žlabu, pří níž sme si chleba s oštípkem zajedli a vínem se občerstvili, abychom nové síly k vstupování vzhůru nabyli. Zde v divoké přírodě člověk dvakrát tolik k jedení potřebuje jako doma, trovení žalaudka čisté povětří velmi napomáhá, radím tedy všechněm na Křiváň jítí cbtějícím, aby se potravou hojně zasobili. Ve vysokosti 6023 střevíců nad hladinou mořskou, na vyšní přehybě tu i tam tráva už jen chudobná bez čerstvosťi a zeleností roste, naproti tomu ale hojnost všudy veliká plícevníku (plúcovníku, lichen islandicum) mezi skulinami žulovýmí se nalézá, kteréžto skály mochem drobnounkým zeleným a žlutým porostlé, stra­katě vyhlížejí. Místy i kozí bobky potracené se spatřují, i mercouna sme, zde pískatí slyšeli. Štít Křiváně, odtudto pozorováný, strmí co nějaková holá, žulová, balvanmi pokrytá, rovno do nebe strmící homole. Z daleka bledícím zdá se býti k půlnoční straně štít nakřívený, odkudž tento ob-rovský vrch Křiváň slove.

Nechajíce jednoho z našich spolucestovníků u studničky, na vrchol Křiváně sme vystupovali, z jedné ohromné skály na druhú kráčejíce a skákájíce. Čím dále sme šli, tím bylo strměji a příkřeji, tak že se opět dva z našich spolucestovníků ke studničce pod štít navrátili, my pak šesti odhodlaně dále se ubírali, pořád výše a výše se drápajíce. Čtvermo lezouce zpátky sme se klouzali, ačkoli sme někteří v krpcech obuti byli, a náš průvodčí boso stoupal. V kapcech by se nejsnadnějí na vrchol Křiváně vvstupovati mohlo, nebo i v krpcech i v botách (čižmách) pořád se noha dost klouže, což vstupujícího vzhůru velice unavuje. Museli sme obkračovati veliké skály ponad strašné zrázy a strminy, do nichž hozené kameny teprv po hodné chvíli na mnoho kusu se rozrazivše dolů spadly. Unaveni a upotěni pracně sice ale štasně sme o dvanácte hodině na vrchol Křiváně se dostali.

Velebné až k úžasu bylo naše první pohlednutí do doliny Koprové (Kuoprové) na půlnoci Křiváně, na pět jezer (ples), na hradby a rady velikánských vrchů žujových v sousedství Křiváně, v jejíchž roklech sněh se bělel, na Spiš, Halič, Oravu a Liptov, kteréž s jejich pahorky, hájiky i potoky, dědinami a městečky, co na mapě vyobrazené, pod námi byly, a přes dalekohledy patřícím dobře a zřetedlně se představovali; na Važecké a Štrbské veliká plesa na východě, kteráž právě na hřbetech hor s Křiváněm sousedících se nalézají. Křiváň z řadu Tater na rovinu Liptovskou k jihu (polední) vystrčený vlastní jméno má, an jiné Tatry podlé vesnic (dědin), v jejichž sousedství leží se jmenují. Na západě Křiváně je pleso Terjanská, z něhož potok Bělá, kterýž níže Hrádku do Váhu padá; počátek svůj má. Na východu ze Zeleného plesa se řeka Váh vypříšťuje, tak že mezi Bělou a Wáhem Křiváň strmí od jiných Tater cele oddělený.

Uspokojivše první naši zvědavost a pooddechnuvše sobě, posedali sme si na zůstatky pyramidy od C. Kr. vojenských zeměměřičů na vrcholí Křiváně vystavené, zajedli chleba s oštípkem a na zdraví dobrých přátel vínem připíjeli, po tom sme si zazpívali písně národní, jmenovitě: Hej len vždy veselo", Cic kozy kozina" atď. (V Zore 1835, na str. 167), „Nitra, milá Nitra, ty vysoká Nitra" atď. (V Zpievankácb na str. 29, a v Hrome I, 1. na str. 59), pak sme i do jezera Koprové, pod námi stříieli.

Ačkoli se vrchol Křiváně z daleka končitým býti zdá, předce v dlouhosti asi 15, v širokosti asi 4 kročeje obsahuje, a jest rozdrobenou žulou pokrytý. Výška Křiváně vynáší dle Vahlenberga 7538 střevícu nad hladinou morskou. V takvéto vysokosti, pro řídké povětří, jest hlas lidský mnohem slabší než tam dolů, a i zpívání s namáháním spojené, hluk pak vystřélené ručnice (flinty, pušky) nepatrný. Naši však pod štítem nás očekávající druhové sly­šeli i střílení z ručnice i zpěv náš. Pobyvše asi za hodinu na vrcholi (chlumu) an den byl jasný, na nebi nikde ani obláčka k spatření, tak že se námi vzdálene předměty v modru nebeském tratily, dolů sme ubírali. Naše sestupování z chlumu bylo ještě obtížnější nežli vstupování, an sme se vícé po zádách šoustali nežli kráčeli a při každém ze skály na skálu skákání padali, tak, že sme se i pokrevavili. Dva z těch, jenž byli na chlumu, Velkým Žlabem (žlebem) na polední straně dolu z něho se ubírali, a nás potom ujišťovali, že tudy mnohem snadnější schod byl. Když sme jedni na druhé při sestupování křičeli, tedy ozvěna hlas náš i vícekrát opětovala. Baní (dolů) všech v Křiváni počituje se pět, v nichž se za starodávna pracovalo, teraz však všecky zašoustané jsou. O čtvrté hodině popolední navrátili sme se všickni ke kolybám pod Křiváň, kdež lační jsouce téměř vřející polívku z panvy sme jedli, an nás při tom stáda komárů neodbytných obletovaly a do ust se nám tiskly a do lyžic i pohárů se házely. Pooddechnuvše sobě na Polaně, do Východné sme se na noc ubírali, a tam přenocovavše druhého dne do Mikuláše všickni sme se navrátili. Slabší z nás po této cestě za některý čas piohání v prsích a unávení v nohách cítili.

 

In: Hronka, 1837, s.109-113.