Tatry v literatúre

Digitálna knižnica

  • Zväčšiť veľkosť písma
  • Predvolená veľkosť písma
  • Zmenšiť veľkosť písma
Úvod Česká literatúra Korešpondencia, cestopisy, publicistika BOROVSKÝ, KAREL HAVLÍČEK (1821-1856)

BOROVSKÝ, KAREL HAVLÍČEK (1821-1856)

Tlačiť

1. VÝLET NA TATRY

23. srpna časně ráno táhli jsme k Tatrám nejrozmanitějším údolím Dunajcovým mezi samými vrcholky, obrostlými tu jehličím, tu lupením. Skrovničké chalúpky sedláků vykukujou sem a tam jako jezulátka, avšak ve vsích malá živost, protože mládež s dobytkem je ve vysokých Tatrách. Kdo nikdy podobnou krajinu neviděl, celý je bez sebe. Já aspoň velmi si přeju opět vidět Tatry.
Nedaleko od Čornštýna (před ním) vyjde se ze zálesa a tu uvidíš ponejprv vysoké hory. Vznešený k podivení pohled. Na Čornštýn jsme vylezli a viděli odtud za řekou v Uhřích Medvědici, hrad starý, posud ještě obydlený. Čornštýn sám již jest velmi porúchán. Nedaleko za Čornštýnem měli jsme malou nehodu, totož několik hrubých a nadutých „jagrů" hraničních urputně od nás požadovalo pasy a poněvadž to učinili v Haliči, hrubě nechtěli jsme učinit tak. Chtěli nás tedy svázat, hrozili, proklínali a bili i kolbami, ba i bodu nastrčili. Avšak my nedadúce se překřičet žádali jsme odvedenu býti k nejbližšímu úřadu, ku Krobickému, ku kterému jsme i také mířili.
Dlouho nechtěli, avšak nás tam konečně doprovodili, kde je Krobický napřed dobře vypeskoval, vyhnal a div nestloukal, nás pak však, poznav Skarszewského, dobře a hostinsky přijal, jak sluší na Poláka...
Ráno časně 25. srpna šli jsme skrz Kościeliska a dále údolím Černého Dunajce. Drápal jsem se tam na skálu. U výtoku Černého Dunajce jsme dlouho byli, tesajíce tam svá jména: já dlátem, Skarszewski vytesal velikánskými písmenami napravo od výtoku „Terezie", pak jsme se vydrápali na vysokou horu, zavírající údolí Černého Dunajce a odtud daleko hleděli do Uher. Napivše se žinčin a nakúpivše sýra v salaši přišli jsme dosti pozdě nazpátek do Kościelisk noclehovat. Odtud jsme přinesl černou polskou svíčku na památku. Vocel tam byl nedávno před námi.
Druhého dne jsme v Zakopaném prohlídli trochu fabriku a dorazili jsme toho dne do Bukoviny , poslední hospody před neobydlenými, hlubokými Tatrami. Před večerem nás častovala švitořivá Polka z malé vesničky dobrým mlékem, jako vůbec nám skoro všude, kde jsme o vodu prosili, mléko darmo pít dávali. Najali jsme tedy průvodníka, nakoupili jídla, učili hospodskou péci a špýlovati kuřata atd.
27. [srpna] ráno jsme tedy vytáhli do hlavních Tater, v údolí, kde se vlastně bokem na hory jde, spojili jsme se s velikou karavanou Poláků a Polek z Bochne a celý den i noc jsme s nimi provedli.
Toho roku bylo veliké sucho, podrápali jsme se tedy vodopádem nahoru k sedmi jezerům a odtud pak dále k Mořskému oku . Skákali jsme jako kozy. Přes Mořské oko jsme přeplynuli a já s několika vydrápal jsem se k Černému jezeru. Déšť nás zastihl.
Dobře promoklí, někteří bez boty, přitáhli jsme do salaše pastýřské a tam okolo ohně, všichni dohromady bez velikého studu jsme se sušili a pak spali na seně, byvše od Poláků druhých podporováni přikrývadly. Ráno Skarszewski Skirliński a já táhli jsme nazpátek, oni chudáci skoro bez bot (později museli chodit v krbcích). Moje krakovice (boty) dobře sloužili až do Sv. Mikuláše a tam jsem dal kousky podešví přišit, avšak než jsme domů došel, opět se ty nové kousky rozedrali, ale staré podešve zůstali in statu quo. Dobře mi posloužili.

2. NÁVRAT DOMŮ PRES SLOVENSKO

28. srpna rozloučili jsme se dosti srdečně u salaše na říčce: já místo pasu zul boty a prošel říčku na uherskou stranu, kde již potom žádného doptávaní nebylo. Okolo 10. hod. přišel jsem do vsi Javoriny hutí železné. Tam v hospodě u Žida nebylo nic co jíst, zavedl mne k správci Šlapáku (který, jak jsem se potom od otce dověděl, na Ransku sloužil a s otcem velmi dobře byl znám a flintu mu spravoval). Tam jsem se vydával za hodináře z Čáslavi, studovavšího dvě školy v Brodě atd. a velmi dobře mne přijali... víno a lívance nepřestávaly. Byl jsem svědkem rozhýřilého a hrubého živobytí těchto p. krajanů, jak velmi neupřímně spolu zacházeli a snad každou neděli hrozili přestat pracovat, když se trochu vínem podnapili. Já vyslyšel všechny nadávky pro et contra . Časně ráno jsem se odtamtud vyklidil.
29. [srpna] ráno vyšed odtamtud, přišel jsem do Kežmarku , potkával jsem na cestě stáda ovcí a krav s velkými uherskými psy, kteří mi dost strachu naháněli, nemnícímu proti nim žádné zbraně. V Kežmaroku jsme obědval, nakoupil ovoce, odsekl Židu, násilně se ptajícímu čím mi může posloužit, aby šel pryč, a on hned mne za filosofa prohlásil. Ve vinárně sešel jsem se starým Prušákem, pijákem a protestantem, kterému jsem se za luterána vydával a za myslivce, a jen těžko jsem se od něho odšrouboval a od jeho protekcí, nebo mně pořád vábil jet k jakémusi generálu atd., rekomandoval mi faráře ve Velké. K večeru jsme se sešel s dvěma pány velšskými, kteří mně velmi rekomandovali téhož faráře.
Učinil jsem si tedy švandu a šel k němu, by jsem však špatně přijat a donucen v hospodě nocovat. Avšak jsem tam mněl veliké pohodlí a velmi laciné. Časně ráno jsem odtud vyšel za tmy, než slunce vyšlo, byl jsem už asi tři hodiny od Velké: tam vstúpiv do hospůdky, chtěje se ohřát, sešel jsem se s divnou figurou: studentusem v haleně, v širáku a bosým, šel jsem s ním kus cesty a velmi lituji, že jsem nemohl více. U Východné, leže a odpočívaje s mapou, byl jsem pozdraven od dvou Slováků, bratří Jambrichů, kteří mne pstruhy, nalovenými vlastnoručně, vínem a kulášhušem dobře častovali: byl jsem s nimi u učitele a poštmistra; vyprovodili mne.
Pozdě navečer jsem dorazil do Sv. Mikuláše. Před městem jsem potkal mladého Hodžu , který, když jsem naň po latině promluvil, (abych ho neurazil), hned mne vyhuboval, že je Slovák. Zavedl mne k bratru svému M. Hodžovi 30. večer. Tam jsme pobyl, četl Nitru, opsal řeč Kollárovu na sněmě církevním; pobyl jsem u Fejérpatakyho a pak 1. září časně ráno odtamtud vyšel a dorazil přes Rožmberk až do vesnice pod samou Tatrou na Váhu... Časně ráno 2. vyšed odtamtud, chtěl jsem přes Tatru rovnou cestou přejít, ale bloudil jsem dlouho, až jsem nocoval u jednoho tkalce, Čecha; ...Časně jsem vyšel 3. tedy, přes Rajec jsem dorazil as v 10 hodin do Váh-Bystřice a tam popiv vína a husy pojed, táhl jsem přerozkošnou krajinou po Váhu a vykoupal jsem se v něm.
Spěchal jsem co možná a pozdě večer odraziv se od silnice , došel jsem do hraničné vsi Súče, ač mne velmi strašili. Tam přede vsí s mlynářovým synem jsem se sešel, u kterého jsem také nocoval v stodole; bylo mi tuze zima.

In: Karel Havlíček Borovský, buditel národa, jeho politický učitel a bojovník za jeho práva a svobodu : k jeho stoletým narozeninám pro mládež československou uspořádal Bohumil Vavroušek Slavětínský. - Praha : Nakladatelství Kratochvíl a spol., [1921], s. 47-50.

 


Copyright © 2019 Tatry v literatúre. Všetky práva vyhradené.
Joomla! je bezplatný softvér uvoľnený pod licenciou GNU/GPL.